Kulturní duben mýma očima :)

Zdravím Vás,
milí čtenáři, tentokrát z pokladny. J

Jak si užíváte první květnové dny? A polibek pod třešní také proběhl? U mé maličkosti ano, takže vím, že minimálně tento rok neuschnu. J

V posledním článku jsem se s Vámi loučila s tím, že nás hradní čeká kulturní zakončení dubna – premiéra a koncert. Obojí proběhlo a já jsem zde se svým shrnutím. J Pojďme na to!

PŘEDPREMIÉRA FILMU „POSLEDNÍ ÚTĚK JERONÝMA PRAŽSKÉHO“

Olomoucké kino Metropol uvedlo dne 20. dubna 2018 předpremiéru filmu „Poslední útěk Jeronýma Pražského“ (trailer můžete vidět ZDE), a my samozřejmě nemohli chybět. Kousky filmu se totiž natáčely minulý rok i u nás na Sovinci a můj kolega Kecal a kolegyně Markétka si ve filmu střihli své malé role. Film byl promítán jako součást festivalu Febiofest 2018. Na téhle předpremiéře nemohla chybět Jitka Čvančarová, která má ve filmu hlavní ženskou roli. Dále nás svou návštěvou poctil herec Ondřej Vetchý, který ztvárňuje Jeronýma Pražského. Nechyběl samozřejmě režisér Lubomír Hlavsa s manželkou a synem. Přestože právě tito umělci si určitě můj článek nikdy nepřečtou, stejně děkuji panu režisérovi a jeho manželce za celý náš kolektiv, jelikož nám věnovali volné vstupenky na předpremiéru. Ze Sovince nás odjíždělo sedm a všem se film líbil. Nebyl to ani dokument, ani historický film, ale něco mezi tím. Překvapil mě samotný příběh, možná z toho důvodu, že jsem se o tuhle postavu nikdy předtím moc nezajímala. Nicméně, i tohle je součást naší historie a já byla moc ráda, že jsem film mohla vidět. Všichni herci (včetně komparzu) zahráli výborně a odvedli kus skvělé práce! Po filmu jsme se odebrali na společnou večeři do centra Olomouce a pak hurá na hrad. Tenhle večer byl hodně povedený a mně osobně se program zamlouval.

Tým hradu Sovince se hodil do gala a vyrazil za kulturou :)

 A poslední kulturní akce, která nás v dubnu čekala, byl již dříve zmiňovaný koncert Kecky na Helfštýně.

  

V sobotu 28. dubna, od 19:00 do 23:00, probíhaly na hradě Helfštýně noční prohlídky. Tentokrát se nesly v duchu kovářském, což je pro tento hrad typické. My všichni vyrazili z hradu okolo šesté hodiny a cesta nám netrvala dlouho. Na místo jsme přijeli s dostatečným předstihem a každý si šel po svém. My s Táňou jsme se ovšem držely našeho pana kastelána a později jsme zjistily, že jsme udělaly dobře. Pan kastelán („vládce náš, slunce naše jasné“) nám udělal coby bývalý průvodce soukromou prohlídku a my mu bez váhání na konci prohlídky zatleskaly. Před osmou hodinou jsme se odebrali do tehdejšího psince, abychom se přivítali s Keckou. Já se nejen vítala, ale bohužel i loučila, neboť Kecka odjíždí na půl roku do Peru. Proto jsem si koncert užila nejvíc jak to šlo. Bylo mi ctí mu říct úvodní proslov, ačkoliv nebyl přesně podle mých představ. Kecka měl koncert komornější, ale ti co se přišli aspoň na kousek podívat, rozhodně nelitovali. Kecka nám vydržel hrát a říkat básničky zhruba dvě hodinky a my se po koncertu zase rozutekli po svém. Líbil se mi hlavní program, kde kováři ukazovali co umí a místní brigádnici jim do toho hráli na kytary. Tuhle atmosféru mám moc ráda a proto i tuhle část výletu jsem si užila. Ale upřímně jsem si víc užila noční výhled na vzdálenější okolí hradu. Romantik se ve mně nezapře. J

Mistři kováři ukazovali své umění na Helfštýně

Helfštýn

:)

Poslední akcí, kterou jsme si uspořádali jako tým, bylo pálení čarodějnic v pondělí 30. dubna. Už odpoledne to vypadalo, že bude pršet a nakonec opravdu v pět hodin začalo. Nenechali jsme se ale nepřízní počasí odradit a po šesté hodině jsme se vydali na první hradní nádvoří oslavit tuhle Filipojakubskou magickou noc. Pan kastelán nám už od soboty hrozil tím, že nás ženské upálí, nakonec to ale vyhrály špekáčky a narychlo vyrobená dřevěná čarodějnice. Zase máme na rok jistotu, že nás neupálí a uvidíme co přinese příští rok, kdy se akce, doufám, opět zopakuje. Večer začal poklidně. Já s antibiotiky jen o vodě pozorovala nadšeně ty, co neměli takové štěstí jako já. Ale pozor! Ani nám, tak jako ve městech a vesnicích, nechyběla ta „pravá“ nefalšovaná čarodějnice. Této role se s velkým překvapením zhostila kolegyně Boženka a skoro nikdo ji ze začátku nepoznal. Boženka zůstala ale mezi živými a po svém vystoupení se přidala k nám. Dešťové kapky nás za večer navštívily ještě několikrát, ale ani to nás nevyhnalo. K poslechu i zpěvu nám kolegové hráli na kytaru a po krátké době se k nim přidali i poláci, kteří nám na hradě vypomáhali.

"Čarodějnice" Boženka nás všechny mile překvapila! 

Za mě osobně jsem si kulturní duben užila na milion procent a jak ráda říkám, takových akcí by mohlo být více! J

  

Teď o víkendu nás však čeká akce pro návštěvníky, kterou Muzeum v Bruntále neorganizuje. O akci, kterou muzeum organizuje, Vám napíši v příštím článku. :)  

Pokud jste článek dočetli až sem, velice Vám děkuji. Budu se těšit na všechny komentáře, neboť mám ráda zpětnou vazbu. Užívejte si květen plnými doušky, mějte se rádi! 

S láskou 

Vaše